VACOVSKÝ FRANTIŠEK

 

Příjmení Raimunda Orsiho, italského fotbalového útočníka argentinského původu, který dal v římském finále Františku Pláničkovi vyrovnávací gól a zařídil tak prodloužení zápasu, jež naše fotbalisty připravilo o titul mistrů světa, provází Františka jako sportovní přezdívka už od klukovských let. Stejně jako čtveřice budoucích světových šampionů z LTC, také nejlepší hráč v konečném pořadí třetího Písku na sebe poprvé výrazně upozornil na neoficiálním dorosteneckém mistrovství Čech a Moravy roku 1944. Už tehdy se o něho začaly zajímat i přední pražské kluby. Když však o dva roky později v Českých Budějovicích otevírali zimní stadion, stal se posilou jejich týmu, ve kterém se pak na dlouhá léta stal opěrným pilířem jeho defenzívy. I přes úctyhodný počet dosažených ligových gólů bylo těžiště jeho hry v předvídavé a důsledné obranné činnosti. Jako jeden z prvních u nás uplatňoval kyčelní bodyček.

Po stockholmském úspěchu se do mohutně posílené reprezentační obrany nedostal a tak se vyhnul osudu řady spoluhráčů z týmu světových šampionů; mohl tak být i po hanebném zločinu totalitní justice nadále k dispozici stavitelům národního mužstva – přestože však byl podle mínění mnoha znalců nejlepším obráncem ligy 1950-51, přestože o dva roky později nastřílel v 15 zápasech o body 12 gólů a spolu s Antonínem Španingerem ve skvělé formě odehrál celý finálový turnaj ligy prakticky bez střídání, svetr s lvíčkem už i jemu zůstal navždy odepřen.

Dvě pozoruhodnosti z úvodu a závěru jeho trenérské kariéry: V Českých Budějovicích zavedl do té doby neznámou věc, letní přípravu dorostenců, a pro kopřivnickou Tatru jako hráče objevil budoucího kouče národního mužstva Aloise Hadamczika.

MILOSLAV JENŠÍK