TROUSÍLEK JOSEF

OBRÁNCE

(16. 3. 1918 v Praze – 5. 10. 1990 v Praze)

„Zrzavej Dan“, „Mac“ (čti Mek), „Dřevorubec“

obránce, hůl napravo

mistr světa 1947 a 1949, držitel stříbrné olympijské medaile 1948, mistr Evropy 1947, 1948 a 1949, účastník dalších MS v letech 1938 a 1939; člen Síně slávy českého hokeje

číslo dresu 1947 i 1949: 4

v národním mužstvu 42 utkání, 5 gólů (4 ve světových soutěžích)

premiéra: Kanada 0:3, přátelsky, Praha 12. 1. 1939

derniéra: Švédsko 0:5, přátelsky, Stockholm 11. 12. 1949

první gól: Rumunsko 23:1, MS, Praha 15. 2. 1947

poslední gól: Švédsko 5:3, přátelsky, Stockholm 9. 12. 1949

v lize 87 utkání v letech 1937 – 1953, 15 gólů; mistrovské tituly 1940, 1942, 1943, 1944, 1946, 1947, 1948 a 1949

Hráčská dráha: LTC Žižkov, 1936 Slavia Praha, 1937 Sparta Praha, 1939 LTC Praha (později pod vnucenými názvy Zdar LTC, OD Praha a Tatra Smíchov), 1953-54 Slovan vysoké Tatry

trenérská dráha: 1953 hrající trenér 1953 Slovan Vysoké Tatry, 1955 Konstruktiva Praha, 1956 Spartak Hradec Králové, později nějaký čas nepravidelně u mládeže v Praze

Vysoký, statný, tvrdý a do krajnosti odolný hráč byl naším prvním obráncem zaoceánského střihu: dobře bruslil, v defenzivě uplatňoval patřičný důraz a rád vyrážel k útočným výpadům. Hokej hrál od dětství, ale závodně až od dorosteneckého věku – poté, kdy jako student žižkovského reálného gymnázia nastoupil ve školním mužstvu proti LTC Žižkov, za který tehdy hrával i jeho starší bratr. Proháněl „opravdové“ hokejisty tak, že ho okamžitě přemluvili, aby se k nim dal. Do Slavie se zapsal nejprve jako lehký atlet, později tam ohlásil i hokejový přestup. Mezi červenobílými debutoval v lize, ale po jejich sestupu z ligy po něm sáhla Sparta.

Byl členem mužstva, které reprezentovalo na pražském MS 1938, ale v turnaji si nezahrál; na reprezentační debut si musel počkat až do následující sezony. Když se v nacistickém protektorátu zkraje roku 1940 národní mužstvo utkalo v Praze s Němci, bojoval proti nim s takovým nasazením, že se ze svých tvrdých zákroků musel zodpovídat při výslechu na gestapu. vedení mužstva ho pak před turnajem v Ga-Pa raději nechalo doma…

Po přestupu do LTC vytvořil ideální obrannou dvojici s defenzivně laděným Vilibaldem Šťovíkem, který mu při jeho nájezdech kryl záda. Po osvobození měli spolu místa v první obraně národního mužstva jistá. Trousílkova tvrdost se záhy dočkala mezinárodní proslulosti. Drobný švýcarský útočník Otto Schubiger po jednom jeho zcela regulérním bodyčeku proletěl pár metrů vzduchem a nějaký den si pak pobyl v nemocnici. PO Šťovíkově tragické smrti se jeho partnerem stal v klubu Oldřich Němec, v reprezentaci Přemysl Hainý.

Po úspěšném pražském šampionátu se „Macovi“ v olympijském Svatém Mořici tolik nedařilo, ale s reprezentací se pak vskutku nezapomenutelně rozloučil na dalším mistrovství světa ve Stockholmu. V prvním klání finálové skupině s Kanadou soupeři od první minuty vyrukovali na náš tým s nepřetržitou serií extrémně tvrdých a hrubých zákroků. Prim v zastrašování hrál obrovitý Don Stanley. Trousílek se mu bez zaváhání postavil a drtivý střet ustál. Utkání dohrál a v dalších dnech nastupoval s hrudníkem staženým náplastí. Až po skončení turnaje vyšlo najevo, že nejdůležitější zápasy absolvoval s dvěma zlomenými žebry…

Byl to nejen příkladný bojovník, ale i dobrý duch každého mužstva, ve kterém působil. Ve Spartě vytvořil se spoluhráčem Oldřichem Hurychem dvojici ledních komiků, která o přestávkách zápasů neváhala obveselovat diváky bruslařskými groteskami. Jejich vystoupení slavila úspěch i při sparťanském zájezdu do Belgie a Holandska.

První z přezdívek uvedených v záhlaví se zrodila ve Spartě, druhá v LTC. Podle pamětníků měly původ v v sešitových westernech. Tu třetí zapříčinil známý sportovní karikaturista Otakar Mašek, který ho v době největších reprezentačních úspěchů nakreslil s dřevorubeckou širočinou přes rameno. Ujala se ale spíše v tisku. Pro spoluhráče byl obránce, který mohl od hodiny hrát na stříbrném plátně skotského horala, i nadále „Mac“.

MILOSLAV JENŠÍK