OBRÁNCE
(20. 7. 1912 v Praze – 3. 11. 2001 v Praze)
„Palcát“
obránce, hůl nalevo
mistr světa a Evropy 1947, účastník dalších MS 1937, 1938 a 1939; člen Síně slávy českého hokeje
číslo dresu 1947: 1
v národním mužstvu 34 utkání, gól nezaznamenal
premiéra: Rumunsko 1:0, přátelsky, Praha 11. 2. 1937
derniéra: Belgie 24:0, MS, Praha 21. 2. 1947
v lize 38 zápasů v letech 1937 – 1947, 11 gólů; mistrovský titul 1938, 1939 a 1941
hráčská dráha: 1931 HOVS Praha, 1933 LTC Praha, 1935 Rapid Praha, 1936 krátce HOVS Praha, potom LTC Praha, 1937 liga, 1939 – 1947 I. ČLTK Praha
Všestranný sportovec, jakých bylo a je málo, hrál volejbal za mistrovský Philips a krátce po osvobození u vysoké sítě dokonce reprezentoval; ve fotbalu to v dresu SK Vysočany dotáhl až do divize, tehdy druhé nejvyšší soutěže. V atletice se věnoval desetiboji. Body naháněl hlavně ve vrhačských disciplinách, ale už uprostřed třicátých let minulého století skočil do dálky šest a půl metru – tehdy by to stačilo i na stupně vítězů na mistrovství republiky!
Jen s hokejem by se byl málem minul. Jako každý kluk, který uměl bruslit, také rád proháněl puk, ale jen tu a tam, protože skoro všechen čas na ledě mu zabíralo krasobruslení. Byl už posluchačem stavební fakulty ČVUT, když za ním jednou na zamrzlém kyjském rybníku, kde piloval své figury, přišli kamarádi z Vysokoškolského sportu, aby si s nimi zahrál hokej. Toho dne propadl té hře na celý život.
V sezoně 1936-37 byl k národnímu mužstvu konečně povolán hrající kouč LTC, kanadský Slovák Mike Buckna. Tehdy se Pácalt stal jedním z prvních hráčů, kteří doplnili reprezentační kádr. Buckna si cenil jeho přehled ve hře, přesnou a znamenitě načasovanou přihrávku, taktické myšlení i neústupnost, ale především jeho charakter.
Za to, že pro LTC uvolnil brankáře Jiřího Hertla, si I. ČLTK směl v řadách mistrovského týmu vybrat náhradu. Ani hrající kouč Jiří Tožička nezaváhal a sáhl po Pácaltovi. Ten do party dobrých kamarádů okamžitě zapadl, jako kdyby v ní hrál odjakživa. Životní zápas sehrál roku 1941 v utkání s LTC, které rozhodlo o mistru ligy. I. ČLTK zvítězil 2:1 a on dal z obrany oba góly! Ale nejen proto se po Praze říkalo, že bez Pácalta by klub titul nezískal.
Když se k nám Buckna v posledních dnech roku 1946 po téměř osmileté nepřítomnosti vrátil právě včas, aby se ve finiši příprav na památný pražský šampionát znovu ujal vedení LTC i národního mužstva, bylo mu okamžitě jasně, že v reprezentaci musí především posílit defenzivu. Týden před zahájením mistrovství k utkání s Američany (13:1) ji zpevnil jediným mužem, který v té sezoně ještě dres s lvíčkem neoblékl – čtyřiatřicetiletým Pácaltem. A okamžitě ho jmenoval kapitánem mužstva. Věděl, na koho sází.
Kapitán našich prvních mistrů světa svou roli bezezbytku splnil, i když mu zranění kolene z bezvýznamného zápasu s Belgičany (24:0) vystavilo stop pro poslední dva zápasy a – jak se v příštích dnech ukázalo – ukončilo jeho hokejovou kariéru.
V dalších letech mu povolání stavebního inženýra, které ho často nadlouho odvádělo z Prahy, zabralo všechen čas. K hokeji se vrátil až uprostřed padesátých let jako člen a po čtyři sezony i předseda ústřední trenérské rady.
MILOSLAV JENŠÍK
