JIRKA JOSEF

BRANKÁŘ

(3, 2. 1928 v Praze – 11. 12. 2000 v Brně)

brankář, hůl v pravé ruce

mistr světa a Evropy 1949

číslo dresu 1949: 15

v národním mužstvu 7 zápasů

premiéra: Švýcarsko 2:3, přátelsky, Basilej 28. 11. 1948

derniéra: Švédsko 5:3, přátelsky, Stockholm 9. 12. 1949

v lize 77 zápasů v letech 1946 – 1957, mistrovské tituly 1947, 1948, 1950

hráčská dráha: 1938 LTC Praha, 1945 Stadion Praha, 1946 LTC Praha, 1948 ATK Praha, 1950 uvězněn na základě vykonstruovaného obvinění, 1953 Zbrojovka Brno, 1957 Spartak Královo Pole do roku 1958

Od žákovských let ho v LTC cílevědomě připravovali pro budoucí roli nástupce Bohumila Modrého v klubu i v národním mužstvu. Už roku 1948 před olympijským turnajem ve Svatém Mořici podle názoru řady odborníků výkonnostně dostihl Zdeňka Jarkovského; ten dostal přednost pro své bohatší zkušenosti. Po jeho tragické smrti však už o Jirkovi jako reprezentační dvojce nebylo nejmenších pochyb. Na MS 1949 ve Stockholmu nastoupil pouze proti Finům, ale v průběhu následující sezony už převzal Modrého roli. Před jejím vrcholem však jeho (a nejen jeho) kariéru postihl nečekaný zlom: vykonstruovaný proces, ve kterém on byl odsouzen k šesti letům odnětí svobody.

Neohrožený, impulzivní brankář zprvu dost nerigorózního stylu, zřetelně ovlivněného jeho působením i ve fotbalové brance (chytal v pražských městských soutěžích za tým ZMP), prokázal připravenost pro ligovou soutěž už roku 1944 v neoficiálním dorosteneckém mistrovství Čech a Moravy, kde v dresu LTC spolu s ním hráli i další budoucí světoví šampioni Miloslav Pokorný, Augustin Bubník a Miloslav Charouzd. V poslední válečné zimě se mistrovské soutěže nehrály, a tak ligový křest podstoupil až na prahu roku 1946 v modrobílém dresu Stadionu Praha, kam byl zapůjčen na zkušenou. Osvědčil se tak, že před následující sezonou byl povolán zpět do LTC, i když tam vedle Modrého stále ještě působil i výborný Jindřich Štěpánek, který až roku 1947 odešel do Sparty.

Jirkův nástup vojenské služby na podzim roku 1948 přišel právě v čase, kdy zahájil činnost armádní tým ATK. Znamenitě se rozchytal a díky sebevědomí, posílenému debutem na mistrovství světa, v dalším ligovém ročníku měl veliký podíl na tom, že ATK nečekaně, ale zcela zaslouženě získal mistrovský titul. Když se Modrý vzdal reprezentace, převzal jeho žák roli prvního brankáře obhájců světového primátu. V pondělí 11. března 1950 však většina členů národního mužstva místo na hotelovém lůžku v Londýně ulehla na pryčnách vyšetřovací vazby.

Po podmínečném propuštění z vězení se Jirka po třech letech znovu objevil na ligovém ledě v dresu brněnské Zbrojovky a takřka přes noc se vrátil mezi nejvýraznější osobnosti elitní domácí soutěže. Jeho výkon v ligovém utkání proti mocně favorizované Spartě (2:2) si fanoušci připomínali ještě po letech. Standardně skvělou formu si udržel po několik let, do reprezentace však už nebyl nikdy povolán…

MILOSLAV JENŠÍK