DVOŘÁČEK VLADIMÍR

Zakladatel pardubické brankářské dynastie, Josef Hiller, byl velkou legendou pardubického hokeje přelomu 40. a 50. let a možná nechtěně se zasloužil o skvělou tradici vynikajících východočeských brankářů, mezi nimiž byli jako první Jiří Danihelka a Vladimír Dvořáček, na něž později navázali Nadrchal, Koban, Chlápek, Crha, Brož, Ráca, Šaršoň, Hašek, Salfický a celá řada dalších.

Dvořáček v tomto zástupu od roku 1952, tedy od třetí pardubické sezony v nejvyšší soutěži, nahradil Danihelku na postu Hillerova náhradníka, což však v té době neznamenalo, že by se v brance při mistrovských zápasech objevil příliš často. Vždyť teprve od sezony 1956/57 absolvovaly týmy více než dvě desítky mistrovských zápasů v sezoně. Podstatně větší zápasovou porci absolvovali hráči při přátelských zápasech a nejrůznějších turnajích, pořádaných poměrně pravidelně a v padesátých letech mezi diváky velmi sledovaných a oblíbených. A právě při těchto prestižních turnajích získával mladý brankář zkušenosti, díky kterým se už po třech sezonách, tedy v pouhých dvaceti letech, prosadil na pozici týmové jedničky.

V sezoně 1955/56 měl pardubický tým velmi silnou brankářskou trojici, které vévodil Dvořáček, podporovaný ze zálohy už třiatřicetiletým „veteránem“ Hillerem, jemuž na záda dýchal talentovaný mladíček, sedmnáctiletý Vladimír Nadrchal. Jen o čtyři roky starší Dvořáček s ním sváděl souboj o pozici týmové jedničky ještě v další sezoně, ale pak si mladíka vytáhli do vnitráckého týmu zástupci RH Brno, se kterými pak vynikající brankář spojil většinu své hráčské kariéry.

Pardubický brankář pak ve svém stínu vyučoval i další vynikající brankáře, z nichž nejdále to dotáhl Vasil Koban, v jednu dobu stálý člen reprezentačního B týmu. Prvním pardubickým brankářem, který se do A týmu reprezentace prosadil jako ochránce svatyně Dynama, byl však právě Vladimír Dvořáček. Jeho reprezentační kariéra však měla vpravdě jepičí životnost.

Zatímco ve čtyřicátých letech byl jasnou reprezentační stálicí „Bogan“ Modrý a jeho potencionální nástupci Jarkovský, Jirka, Červený, Hertl a další jen paběrovali jednotlivé zápasy a jejich části, bylo místo jasné reprezentační jedničky v padesátých letech trvale neobsazené. Po uvěznění Modrého nástupců Jirky a Červeného hledali trenéři brankáře, který by navázal na brankářskou reprezentační dlouhověkost Peky a Modrého marně. Prakticky v každé sezoně se v reprezentaci představili noví brankáři, a dvě účasti na světovém šampionátu bychom u tehdejších reprezentačních golmanů hledali a hlavně nacházeli jen výjimečně. Richter, Záhorský, Vodička, Kolouch, Hanzl, Straka, Jendek, Kulíček, Nadrchal, to jsou jména československých brankářů, kteří se v páté dekádě vystřídali v reprezentační brance na významných světových akcích. Přitom jen kladenský Kulíček a nyní již brněnský Nadrchal se mohli v konci desetiletí pochlubit třemi starty na významných akcích.

A právě posledně jmenovaný se stal v roce 1960 partnerem Vladimíra Dvořáčka, který si svými ligovými výkony vybojoval místo v sestavě trenéra Eduarda Fardy před konkurenty Mikolášem a Kulíčkem pro tohoroční turnaj olympijských her, spojených s mistrovstvím světa. Turnaj se konal poprvé v poválečném období na severoamerickém kontinentu, a československý tým vyrazil do zámoří už téměř dva týdny před samotným zahájením turnaje i celých her.

Pro aklimatizaci tu ještě před samotným začátkem turnaje sehrál národní tým sérii zápasů a při jednom z nich, v zápase s domácím reprezentačním týmem, si tu český brankář odbyl svůj reprezentační debut. Už jen sám fakt, že si trenér Farda na daleký a dlouhý zájezd vybral vlastně mezinárodně neostříleného golmana, je dosti výmluvný. Pětadvacetiletý brankář si navíc bohužel nepřivezl do zámoří nijak oslnivou formu a po nevýrazných výsledcích se na jeho hlavu snesla kritika trenéra Fardy, jejímž výsledkem byla roztržka mezi hráčem a trenérem, a hlavně nečekaně rychlý návrat domů pro pardubického golmana, kterého pro poolympijskou část zámořského turné nahradil narychlo povolaný Josef Mikoláš.

Nepříliš šťastně tak po pouhých čtyřech startech skončila reprezentační kariéra brankáře, který sice nezanechal v análech reprezentačních statistik nijak výraznou stopu, ale přesto si nepochybně zaslouží místo v hráčské galerii historie českého hokeje.

Jiří Stránský