Líbí se mi výkon Ondřeje Pavelce, říká někdejší reprezentační gólman Jiří Kulíček
15.05.2015
Bydlí v Praze, ale probíhající světový šampionát sleduje pouze na televizní obrazovce. Přestože Jiří Kulíček reprezentoval svoji vlast na třech mistrovstvích světa, nedostal čestnou vstupenku. „Nepovedené momenty u českého týmu se dají snadno kritizovat. Jenže úroveň většiny účastníků se úžasně vyrovnala a uspět na turnaji je ohromně těžké. Nejvíc mě letos překvapila Kanada, kterou považuji za hlavního favorita,“ říká držitel dvou bronzových medailí ze závěru šesté dekády 20. století.
PRAHA (Od našeho zpravodaje) – Rodák z hlavního města, jehož 81. narozeniny připadají na finálový den letošního MS, absolvoval jako brankář národního mužstva tři po sobě jdoucí šampionáty v období 1957 až 1959. Ve všech případech byl náhradníkem, ale pokaždé si zachytal. Na Štvanici v padesátém devátém hájil klec domácího celku v utkání se SSSR, které naši prohráli 4:6, přestože vedli 3:2. Na jeho vrub tehdy všichni připisovali jeden obdržených gólů. „Táhlo se to se mnou jako černá nit,“ vysvětluje, proč neprodloužil reprezentační kariéru.
Duel se sbornou byl prestižní záležitostí. Celý národ očekával úspěch, ale ten se nedostavil. A Jiří Kulíček čelil kritice. „Jediný člověk, který mi řekl, že to nebyla moje chyba, byl fotbalový internacionál Pepík Bican. Seděl za brankou a viděl, že jsem byl faulovaný. Ruský hráč mi vytrhl z ruky brankářskou hůl a já měl díru mezi bruslemi, protože jsem tam nemohl dát hokejku. Propálili mě od modré čáry,“ popisuje událost starou šestapadesát let. V následujícím zápase naštěstí Čechoslováci s Nadrchalem v brance porazili Kanadu 5:3 a získali bronz.
Pro Jiřího Kulíčka to byla již druhá bronzová medaile. První získal dva roky předtím v Moskvě, kde dělal dvojku Karlu Strakovi, jehož vyhlásili nejlepším gólmanem turnaje. „V Lužnikách byla krásná nová hala, ale my museli hrát pod širým nebem v rohu fotbalového stadionu Dynama. Byl tam špatný led, padal sníh, mrzlo. Myslím, že turnaj kvůli tomu nebyl zcela regulérní. Za mistrovství světa se dal označit jenom proto, že tam hráli Japonci,“ připomíná neúčast týmů Kanady a USA, které nepřijely na protest proti sovětské vojenské invazi do Maďarska pár měsíců předtím.
Dali jim před hotel dělo se třemi koulemi
Brankář, který se z Veleslavína přes Slavii a vojenský celek ÚDA Praha posunul do ligového Kladna, s nímž vybojoval mistrovský titul v devětapadesátém, si vybojoval nominaci do reprezentačního áčka a letenku na MS do Moskvy výkonem v přátelském duelu na brněnském ledě, kde naši junioři překvapivě zdolali 3:1 kompletní A-tým SSSR. „Tenkrát mi to šlo. Zápas se povedl, lidi aplaudovali a postavili nám před hotel dělo se třemi koulemi,“ doplňuje veselou vzpomínku.
Po vzoru legendárního Boži Modrého začal Jiří Kulíček chytat vestoje, což nebylo zvykem u předchozích brankářských generací, které zastavovaly kotouče na kolenou. „Za mých časů jsme neznali ani rozklek, s nímž později zářil Jiří Holeček. Neexistovala metodika, žádné knihy o brankářských stylech. Mojí výhodou bylo, že jsem měl rychlé ruce. Ale tenkrát se nestřílelo s takovou razancí jako dnes a hráči nebyli vedení k tomu, aby clonili před brankovištěm,“ připomíná situaci z padesátých let.
Kariéru uzavřel v ligové Plzni a poté se dal na trenérskou dráhu. Léta pracoval v brankářské komisi hokejového svazu. Není divu, že při sledování letošního šampionátu zaměřoval pozornost hlavně na muže s betony. „V první řadě jsem se neztotožnil s tím, že českou jedničkou určili trenéři Alexandra Saláka. To je gólman, který nemá pohyb v brankovišti. Jsem přesvědčený, že bychom neprohráli se Švédy, kdyby chytal Ondřej Pavelec. Jeho výkon se mi naopak velmi líbí,“ sděluje své poznatky.
Ladislav Lhota
